7,62 x 54 mm R

7,62 x 54 mm R – vojenský puškový náboj zavedený do Ruské armády v roce 1891 pro pušku Mosin-Nagant. Později používaný i pro kulomety ŠKAS a po 2. sv. válce také např. pro odstřelovačské pušky SVD Dragunov, kulomety PK, atd. Přestože konstrukce tohoto náboje je staršího data (což prozrazuje okraj na dně nábojnice (R – z angl. rimmed)), je tento náboj stále používán armádami mnoha států světa. Nejčastější ražby na těchto nábojích jsou "17", "60" a "529".

"17" – Podolský muniční závod/Barnaulský muniční závod. Původní závod byl založen již v polovině 19. století v Petrohradu (ražba "Л" (testovací náboje r. 1890), "ФР", ale hlavně "П" 1891-1918). V roce 1918, když se německá vojska blížila k Petrohradu, byl evakuován do Podolsku (Podolský muniční závod), v Moskevské oblasti. Zde se vyráběly náboje s ražbou "ППЗ" nebo "П" (1919-1927) a "17" (1927-1941). Za 2. sv. války v roce 1941, při hrozícím obsazení Moskvy Němci, bylo rozhodnuto a evakuaci do Barnaulu, městu na řece Ob, v Altajském kraji, v západní části Sibiře. Do Barnaulu byl také částečně evakuován muniční závod z Luhansku (dnešní Ukrajina). Závod začal svou produkci první várkou nábojů 24. listopadu 1941. Vyráběly se zde puškové náboje 7,62 x 54 R mm, taktéž pistolové náboje 7,62 x 25 mm, velkorážní náboje 12,7 x 10 mm a 14,5 x 114 mm. Každý druhý puškový náboj v sovětské armádě z doby 2. sv. války byl vyroben v tomto závodě. Závod funguje dodnes.

"60" – Luhanský muniční závod/Muniční závod Frunze (Biškek) – Luhanský muniční závod byl založen v roce 1895 na základech starší puškařské dílny (ta byla založena již Kateřinou II. v roce 1795). V letech 1895-1927 byla používána ražba "Л", v letech 1927-1941 pak "60". Za první světové války vyprodukoval závod 40 až 45% veškerých nábojů pro Ruskou armádu. Během občanské války se pak stal místem těžkých bojů a byl několikrát téměř úplně zničen a zase obnoven. V dubnu 1918 byl obsazen Němci, kteří po dohodě s Ukrajinským hetmanem Skoropadskim dostávali 60% zde vyrobené munice. Následně byl závod obsazen v listopadu 1918 bílým generálem Krasnovem a Luhanský závod se stal jedním z hlavních zásobovatelů munice pro celé Bíle hnutí. V od prosince 1918 pak přecházel od bílých k rudým. Po celou dobu stále vyráběl munici. Do rukou bolševiků s konečnou platností padnul v prosinci roku 1919. Za 2. sv. války, když se Němci blížili k Luhansku bylo 8. 9. 1941 rozhodnuto o evakuaci závodu do Frunze (dnes Biškek, Kyrgystán), kde vnikl Muniční závod Frunze, který od roku 1941 nese stejné označení na nábojích ("60"). Luhanský závod byl tak obrovský, že jednotlivé jeho části byly evakuovány také do dalších měst, kdy s pomocí i tohoto vybavení byly zakládány nové muniční závody (kromě Frunze se jednalo také o Barnaul, Čeljabinsk, Čkalov, Uljanovsk, Kirov a Kazaň). Továrna v Biškeku stále funguje, ačkoli se soustředí na výrobu jiných produktů.

"529" – Závod č. 529 – V roce 1941, ještě před napadením Sovětského svazu byla ve městě Kalinin (dnešní Tver) postavena fabrika na výrobu umělých vláken. Záhy po jejím uvedení do provozu však vypukla válka a výroba se tak přeorientovala na patrony 7,62 x 54 mm R ŠKAS, tedy puškové náboje určené pro letecký kulomet ŠKAS, používaný ve 30. letech a během druhé světové války Sovětským svazem. Náboje se od klasických puškových 7,62 x 54 mm R liší (kromě odlišné prachové náplně a střel) také v ražbě. Kromě čísla závodu a roku výroby je na spodcích vyražené také písmeno "Ш" (Š), jako ŠKAS. Když se situace na frontě koncem roku 1941 zhoršila, závod byl evakuován. Produkce nábojů pro kulomety ŠKAS se přesunula do prostor závodu na výrobu papíru a celulózy ve městě Novaja Ljalja, kde probíhala až do konce války. Po konci války byl závod v Nové Ljalje rekonstruován a vrátil se k produkci papíru a výrobků z celulózy. Závod funguje dodnes.