Nábojnice

Nábojnice, které jsou zde prezentovány, zdánlivě vypadají jako nudné kovové trubičky. Opak je však pravdou. Když porovnáme typy nábojů a jejich shluky na místech bojů, pozicích jednotlivých armád, ale i třeba z válečných hrobů, můžeme se dozvědět mnoho např. o úrovni výzbroje nasazených jednotek, paletě zbraní, které tehdy měli k dispozici, nebo třeba i o surovinových možnostech jednotlivých válčících stran. Krom jiného, ale můžeme vyčíst z ražeb na jednotlivých nábojnicích také příběhy, které známe všichni z učebnic dějepisu. Ze sovětských nábojů se dovídáme o slavné evakuaci válečného průmyslu za Ural. Zjišťujeme přítomnost amerických nábojů, které byly vyrobeny pro účely slavného Lend-Lease Act (Zákon o půjčce a pronájmu), bez kterého by těžko Sovětský svaz zvládl obrat ve válce v roce 1941. V nábojích použitých Němci zase zjišťujeme fyzický důkaz o jejich ovládnutí Evropy. Nacházíme u nich náboje vyrobené nejen v Německu, ale i Rakousku, Maďarsku, Československu, Polsku, ale třeba i v Dánsku. Na pozicích, které byly mimo hlavní místa bojů, zjišťujeme zase velké množství v té době již zastaralé nebo kořistní munice, kterou byly dozbrojovány druhosledové jednotky. Šetření drahocenným materiálem se projevilo také v kvalitě německých nábojnic. Z počátku války se ještě setkáváme s mosaznými nábojnicemi, později již pouze s galvanovanými ocelovými kusy a na konci války se jedná již pouze o obyčejný plech. V sekcích níže najdete nejčastější druhy nábojnic, se kterými se setkáváme při archeologických výzkumech na druhoválečných lokalitách v Českém Slezsku.